Ahoj Peťo, hned úvodní otázku musím směřovat na Mistrovství světa. Před zahájením soutěže družstev jsi nefiguroval v základní sestavě, dokonce jsi byl až druhý náhradník, i přesto jsi nakonec sehrál klíčovou roli v soutěži družstev. Mrzelo tě, že ses neprobojoval do základní sestavy?

Musím přiznat, že v první chvíli mě trošku mrzelo, že jsem se do základní sestavy nedostal. Hrát na mistrovství světa chce samozřejmě každý. Nicméně být v reprezentaci je obrovská čest a proto jsem si také vzápětí řekl, že jsme tu jeden tým a každý člen družstva musí udělat pro úspěch maximum. Znovu a rád zopakuji slovo tým, protože jsme se sešli opravdu výborná parta kluků a to bylo velmi důležité.

V závěru celého turnaje jsi střídal Rosťu Goreckého a odehrál jsi 90 hodů (pozn. red.:Petr dosáhl výkonu 480). Hlavně závěrečná šedesátka v Tvém podání byla fantastická a díky Tvému výkonu získala reprezentace stříbrnou medaili. Když jsi nastupoval, uvědomoval sis složitost situace? Byl jsi na dráze nervózní?

Popravdě řečeno jsem už ani moc nepočítal s tím, že do bojů zasáhnu, protože jsem Rosťovi hodně věřil. Rozcvičený a oblečený jsem samozřejmě byl, ale opravdu jsem si už nemyslel, že bych mohl nastoupit. Když mi ale pár hodů před koncem první dráhy Míša Pytlík řekl, že je možný, že půjdu hrát, tak ve mně docela hrklo. V tom návalu adrenalinu jsem nebyl ani moc nervózní a složitost situace jsem si už vůbec neuvědomoval. Seběhlo se to vše tak narychlo a nečekaně, že jsem na nic takového neměl čas pomyslet a to mi hodně pomohlo. Ještě bych chtěl dodat, že jsme nezískali medaili díky mému výkonu, ale díky skvělému týmovému výkonu osmi hráčů.

Tvoje i Danovo (pozn. red.: Daniel Neumann střídal 56. hodem a dosáhl výkonu 302) střídání se povedlo. Výměna hráčů našeho výběru se nakonec ukázala jako klíčová a díky ní jsme byli stále ve hře o medaile, na rozdíl od družstva juniorek, které nestřídalo ani na podprůměrné výkony. Měli jste tuto taktiku připravenou už před turnajem?

Dá se říci, že ano i ne. Střídání je vždy hop nebo trop. Tady nastavit nějakou taktiku je strašně těžké a ve většině případů rozhoduje cit trenéra. Jak nám obě střídání vyšla, tak také vyjít nemusela. Nakonec to asi dopadlo nejlíp, jak mohlo, pokud teda nebudu mluvit o těch 3 kuželkách na vítězné Srby.

Jaké bylo MS v Novigradu, co se organizace týče? Jaká panovala na kuželně atmosféra?

Atmosféra na kuželně byla fantastická. Hlediště bylo z velké části zaplněné a fandilo se opravdu bouřlivě. Při takové atmosféře je radost hrát a byl to pro mě velký zážitek. Organizace už byla malinko horší, ale šlo spíše o maličkosti, než nějaké zásadní věci.

U obrazovek se zdálo, že se často kouskuje hra kvůli zamotaným kuželkám. Jaká byla a jak se ti hrálo na tamní kuželně?

Na takových akcích je už zvykem, že se kuželky motají o něco více. Nicméně bych neřekl, že by to nějak výrazně narušovalo hru a přerušování bylo zase tak časté. Co se týče drah, tak to byla opravdu velká paráda. Radost na takovém materiálu hrát.

Podívejme se na příští ligovou sezónu. Předpokládám, že zůstáváš ve svém mateřském klubu TJ Třebíč, ve kterém patříš k oporám A mužstva. Nemusel jsi po vydařeném MS odolávat přestupovým nabídkám?

Je to tak, i v příští sezóně budu působit v Třebíči. Odolávat přestupovým nabídkám jsem zatím nemusel, navíc v Třebíči jsem spokojený. Máme tu krásnou kuželnu a výbornou partu. Do zahraničí se zatím neženu. Nižší soutěže mě nelákají a na první ligu se ještě musím zlepšit a nabrat zkušenosti. Od cizince se vždy čekají jen výborné výsledky a to je mnohdy strašně těžké.

Třebíč suverénně prošla druhou ligou a postoupila do první ligy. Jaké budou cíle pro příští sezonu?

Na příští sezónu zatím žádné konkrétní stanovené cíle nemáme. V každém případě chceme udržet první ligu a možná i útočit na nejvyšší pozice. Také se budeme hodně soustředit na Pohár ČKA a pokusíme se znovu zabojovat o postup na Pohár NBC.

V Třebíči je stabilní kádr již několik let, doplníte mančaft před první ligou nebo zůstáváte ve stejné sestavě?

Touto otázkou se momentálně hodně zabýváme. Nějaká jména jsme na seznamu měli a některá byla velmi zajímavá. S jedním hráčem jsme už byli dá se říci domluveni, ale nakonec přišla nabídka z Rakouska, která dostala přednost. Momentálně to vypadá, že nejspíše zůstaneme ve stejné sestavě, ale může se to ještě změnit.

Je v Třebíči zájem hrát Interligu, a jaký máš pohled na nově vznikající soutěž?

V Třebíči je pohled na Interligu spíše záporný. Sami nevíme, jestli bychom byli schopni Interligu hrát kvůli časové náročnosti. Toto je strašně těžké téma, o kterém by se dalo diskutovat a psát hodiny. Výhodou by mohlo být zkvalitnění soutěže, ale další výhody mě nenapadají. Ani samotný systém Interligy se mi upřímně moc nelíbí. Já osobně v tom prostě vidím více negativ, než pozitiv. Ale je to jen můj osobní názor.

S Třebíčí jste se umístili na druhém místě v Poháru ČKA – Protec-Cupu a vybojovali jste si účast na Poháru NBC. Jak se v Třebíči těšíte do Straubingu?

Postup na Pohár NBC byl náš cíl od začátku sezóny za kterým jsme si šli. Za velký úspěch považujeme to, že jsme druholigové mužstvo, které dokázalo na Pohár NBC postoupit podruhé za sebou. Do Straubingu se samozřejmě moc těšíme a budeme se snažit o co nejlepší výsledek. Je to pro nás taková odměna za velmi vydařenou sezónu.

Peťo, zajímají nás i postřehy hráčů na aktuální dění v kuželkách. Pro příští sezónu byla zrušena semifinále, jak se k tomu stavíš ty jako hráč? Je to vítaná změna nebo bys byl pro zachování současného formátu?

Mně osobně se semifinále líbila a přišlo mi to zajímavé. Takže já bych byl pro, aby byl současný formát zachován. Samozřejmě ale chápu i ty, kteří chtějí změnu. Vše má své pro a proti.

Sice zrovna skončila sezóna, ale léto rychle uplyne a bude tu sezóna nová. Jak se přes léto připravuješ? Dáváš si od kuželek pauzu, nebo trénuješ nepřetržitě?

Od kuželek si dávám pauzu. Jsem zastáncem toho, že by si člověk měl na chvíli od kuželek odpočinout, aby zase dostal tu správnou chuť a zápal na novou sezónu. Přes léto chodíme s klukama pod kuželnu na nohejbal a někteří si jdou potom třeba hodit. Snažím se občas i sednout na kolo nebo trošku cvičit.

V každém rozhovoru nás zajímají detaily z přípravy hráče. Jakým způsobem přes rok trénuješ?

Trénuji tak nějak normálně, nic moc speciálního. Chodím na trénink 2x týdně, když mi to nejde tak třeba i 3x. Hraji spíše plné a snažím se pilovat styl. Nejsem zastáncem toho, aby hráč trénoval sestavy nebo malé ulice. Myslím si, že nikoho nebaví hrát 20x za sebou na sedláka. Trénink mě musí bavit a musím mít do něho chuť, takže hledám nějaké výzvy. Dorážku hraji třeba na dva nebo na tři hody. Podle mě je stejně nejdůležitější, jak se hráč cítí a jaké má sebevědomí. Psychika dělá strašně moc. Každý má ale své tréninkové metody a každému vyhovuje něco jiného, takže nechci říkat, že tak by se mělo trénovat a tak zase ne.

Máš nějaké rituály a zvyky před hrou? 

Nic zvláštního nemám. Při rozcvičování si třeba poslechnu hudbu, ale to už dnes dělá většina hráčů. Do poslední možný chvíle jsem spíš s klukama na šatně a snažím se nějak odreagovat. Chci se vždy před hrou nějak uvolnit, abych nebyl zbytečně přemotivovaný.

Závěrečná otázka na tělo, jak vnímáš kuželkářský sport? Jako kolektivní nebo individuální sport? A jaké umístění je pro Tebe prestižnější v jednotlivcích nebo v družstvech? 

Já osobně vnímám kuželky jako kolektivní sport. Na kuželkách mám rád, když se sejde dobrá parta lidí, která táhne za jeden provaz. A to se nám právě podařilo na nedávném MS. Navíc úspěch se vždy lépe oslavuje kolektivně. Nechci říct, že úspěch jednotlivce není pěkný, ale pro mě osobně bude vždy více znamenat úspěch kolektivu. Nikdy nezapomenu na tu nefalšovanou a upřímnou radost každého z nás, když jsme vyhráli stříbrnou medaili a to je na tomto sportu pro mě to nejkrásnější.

Peťo díky za rozhovor a doufám, že se brzo potkáme na dráze.