Představujeme ...

Rozhovor

Kuželkářské léto je vždy ve znamení přestupů, hostování, ale i odchodů hráčů do zahraničí. A k jednomu velkému odchodu se chýlí i v západních Čechách.

David Junek, dlouholeté opora ligových Klokanů, je blízko podpisu smlouvy v německém týmu FEB Amberg.

Davide, v klubu Jiskry Kovářské a později Baníku Stříbro – Klokani jsi strávil 8 sezón a patřil jsi jak k tahounům, tak i k hlavním tvářím západočeského týmu. Bylo to těžké loučení?

Strávil jsem s kluky osm nádherných nejen kuželkářských let, takže pochopitelně odchod z takové party rozhodně nebyl jednoduchý.

Když přišla nabídka z Ambergu, váhal jsi dlouho ji přijmout?

Nabídka přišla začátkem května a upřímně řečeno mě překvapila. Nicméně příliš dlouho jsem neváhal a po jednom tréninku a osobním rozhovoru s několika hráči a trenérem jsem ji rád přijal. A to i přes to, že jsem měl původně namířeno do mistrovských Rokycan. Možnost vyzkoušet soutěž v zahraničí nakonec dostala přednost.

S jakými cíli a motivací odcházíš do zahraničí a na co se v Německu nejvíce těšíš?

Když jsem před deseti lety s kuželkami začínal, byl jsem se v Ambergu několikrát na zápase podívat. V té době tam hrál Martin Fürst a Michal Markus. Tehdy pro mne bylo působení v zahraniční soutěži něco nepředstavitelného. Moc se mi líbila atmosféra při zápase a těším se, že ji teď okusím jako hráč. Chtěl bych každopádně splnit očekávání, která do mne vedení týmu vkládá.

Amberg po letošní sezoně bohužel sestoupil z prestižní 1. Bundesligy, bavili jste se už o cílech týmu? Bude to návrat do nejvyšší soutěže?

Cílem je soutěž vyhrát a vrátit se zpět do 1. Bundesligy..

Měl jsi už možnost zatrénovat si na místní kuželně nebo vidět se s budoucími spoluhráči a vedením? Jaké to v Ambergu je, jaká tam panuje atmosféra?

Už jsem v Ambergu párkrát trénoval, poznal jsem se s trenérem i několika spoluhráči. Prostřednictvím sociálních sítí jsme spolu v kontaktu a poznáváme se i po té nekuželkářské stránce. Působí na mně jako tým, který si dobře rozumí.

Máš naopak nějaké obavy z hraní v Německu?

Samozřejmě jsem lehce nervózní z nového prostředí, ale kdo by nebyl. Trochu jsem měl obavy z jazykové bariéry, protože moje němčina je na úrovni asi tak žádná až příšerná. Ale vzhledem k tomu, že většina týmu vládne angličtinou, nějak se snad domluvíme a snad se i ta němčina ve mně trochu probudí :-D

Tvé působení u Klokanů se neslo v duchu stoupavé výkonnosti, až se nakonec letos zastavil Tvůj ligový průměr na vynikajících 594 kuželkách. Změnil jsi během těchto let svůj tréninkový cyklus, techniku, nebo co stojí za Tvým trvalým růstem výkonnosti?

Co do stylu zastávám názor, že když už se člověk něco naučí, lze to jen těžko od základu změnit. Já hraju kuželky tak, jak mě to před těmi deseti lety naučil Vláďa Šraga ze Stříbra. Při hře je pro mne daleko důležitější ukočírovat hlavu, o což se v minulé sezóně bezvadně staral Tonda Doubrava a Vlasta Zeman. Díky tomu jsem hrál tak, jak jsem hrál.

Vždy nás zajímá, jak hráči trénují, jaké mají rituály před hrou, tak je to u Tebe?

Nic zvláštního před hrou ani při hře samotné neprovozuji. Mé hubené a zdecimované tělo potřebuje pořádnou rozcvičku, rozhodně nemůžu hupsnout na dráhy rovnou z šatny, ale to je asi tak všechno. Přiznám se ale, že za poslední dva roky mi trochu víc začalo vadit, co někteří hráči předvádějí při hře. Rozhazování rukama a gesta, která odkoukali zřejmě od fotbalistů, mi připadají jako zbytečná šaškárna. Nic proti tomu, aby každý svou hru a zápas náležitě prožíval, ale skákat nad každou pětkou bez roha mi přijde přinejmenším přehnané. Hrát svojí ulici by mělo být spíš samozřejmostí než důvod k oslavě zvící narození potomka :-D

Vraťme se na chvíli ještě ke Klokanům. Během posledních tří sezón Klokani podruhé mění domácí kuželnu. Proč tomu tak je?

Do Stříbra jsme z Chomutova přešli, protože postupem času to většina Klokanů měla na stříbrskou kuželnu podstatně blíž, čili úspora času i peněz hrála hlavní roli. Nicméně slibovaná podpora ze strany stříbrské radnice se nekonala. Počínání některých představitelů města mne kulantně řečeno dost nemile překvapilo. Takže z mého pohledu ztratila reprezentace Stříbra jakýkoli další smysl. Navíc situace kolem převodu kuželny na město se mění jak počasí v dubnu.

Na co budeš nejraději vzpomínat z těch let u Klokanů? Jakého úspěchu si ceníš nejvíce?

V sezóně 2012/13 jsme skončili na skvělém druhém místě. To byl po sportovní stránce asi největší úspěch. Navíc za poslední roky se vytvořila mezi Klokany skvělá parta, která si spolu rozuměla i mimo kuželnu.

V letošní sezóně jste vybojovali postup do Interligy, nemrzí Tě, že si nevyzkoušíš tuhle soutěž a jaký na ní máš pohled?

Věřím, že to bude kvalitní soutěž. Trochu je škoda, že Podbrezová tam nemá i B tým, ale i tak si myslím, že se budou hrát špičkové kuželky. Popularitu kuželkářského sportu to asi nezvedne, nebudeme si nic namlouvat, kuželky nejsou fotbal nebo hokej a jsou pro diváky asi tak stejně záživné jako šachy nebo lukostřelba. Každopádně ale voláme-li po zkvalitnění soutěže, je vznik Interligy krok správným směrem.

Na závěr bych se Tě, chtěl zeptat, jaké jsou Tvé kuželkářské sny a cíle, kterých bys chtěl ještě dosáhnout?

Zvykl jsem si poslední dobu neplánovat příliš dopředu. Teď momentálně je mým jediným kuželkářským cílem dobře se připravit na novou sezónu a být v Ambergu platným hráčem.

Davide, díky za rozhovor, a přeji Ti za celý tým Hlasu hodně úspěchů na německých kuželnách.